VYZKOUŠEJME SI OBRAZ MLÁDÍ, on Vám totiž sluší! --- Zdroj: Jak se zbavit brýlí, Autor: M. Norbekov

..níže uvádím úryvky textu z výše uvedené kapitoly úžasné knihy pana Norbekova (..vnímám to jako skvělý návod na velmi silnou omlazující a regenerační kúru pro náš organismus) :

Drazí čtenáři! Souhlasíte s tím, že v poslední době jsou lidé nějak horší,
zlejší, agresivní, závistivější než, řekněme, před pěti lety? Ano?
Tak tedy, zde je odpověď. Pokud jsou všichni kolem špatní, hledejte
chybu v sobě. Jací jste, tací jsou i lidé, jež vás obklopují, takový je i váš
okolní svět. Podobné přitahuje podobné.
Podívejte se sami!
Jedině silný člověk se nikdy neuráží a nikdy neútočí. Podívejte se, jak je
tomu u zvířat. Který pes bude víc štěkat a útočit na každého?
Malinkatý Alík, který sám stahuje ocas a schovává se v rohu, žije podle
principu: nejlepší obranou je útok.
A když si člověk sebe ani za groš neváží, když má k sobě vztah jako ke
slabému stvoření, začíná se podobat podvraťákovi. Na všechny štěká,
napadá je, všichni kolem jsou takový svině! Tam, kde je slabý duch,
dostává se do popředí agrese.
Takže přestaňme dávat najevo své slabosti a začněme v nitru tvořit
obraz dokonalosti. Souhlasíte?
Odpovězte mi tedy na otázku: Čím se liší myšlení dospělého člověka od
myšlení dítěte? Odpověděli?
Tak je to v tomto!
Děti myslí obrazně a dospělí slovně. Proto se teď stanou našimi učiteli
děti. Čeká nás s vámi cesta do dětství, cesta do mládí.
Jste připraveni? Budeme to mít těžké, protože máme tak zdeformovanou výchovu, jsme tak dospělí, jako starý ztrouchnivělý pařez na mraze. ...

...

Nyní si budeme tvořit svou ideální představu, ve které je vaše vnější já
– sám ideál, vnitřní – sama harmonie, ve které naprosto chybí nemoc.
Představu, ve které je tvář mladá a přívětivá a ne stará a xichtoidní, kde
tváře i zezadu září ruměncem!
Pokuste se přiblížit k etalonu přirozenosti. Děti fantazírují, myslí v
obrazech, lidé myslí slovně.
Řekneme-li slovo „okurka“, dítě si okamžitě představí pevnou, zelenou,
celou pupenatou, voňavou okurku. Dospělý ihned určuje, dává slovní
formulaci: „Okurka – je zahradní rostlinou z rodu tykvovitých s
podlouhlým, zeleným plodem,“
pak se snaží pochopit a představit jím popsaný předmět.
Vidíte ten rozdíl?
Obraz zdraví, obraz mládí – to je záměna slova „zdraví“.    ...
...
Takže nyní budeme fantazírovat, vytvoříme si objekt, který budeme
napodobovat, etalon, ideál, ke kterému se budeme rovnat zevně i
vnitřně.
Pokuste se to dělat jako dříve v dětství. Vzpomeňte si, prosím, jak jste v
dětství tancovali, jak jste si hráli.
Nebo pozorujte, jak si hrají děti  ....

...

Takže dnes budeme fantazírovat jako děti. Pokuste se dát své
představivosti vůli, uvidět se, ucítit, vnímat sebe v této fantazii, vše co
si myslíte, že patří k harmonickému člověku, dokonalému člověku.    ...

...

Jednoduše děti myslí obrazně. Přání a snahy dětí se vždy realizují
jakoby samy sebou. Druhý signální systém není naštěstí příliš rozvinut,
díky Bohu!
Druhá signální soustava – to jsou slova, řeč – prostředník v našem
vnímání okolního světa. Hovorová řeč je nejjednodušší a
nejpoužívanější forma komunikace. V této primitivitě se my dospělí
zasekáváme. Protože když vám říkám, jak to musíte dělat a co musíte
dělat, říkám vám to přes plynovou masku:
– Podívejte na tu překrásnou voňavou kytku!
Vy se díváte, přičichnete si přes plynovou masku a říkáte:
– Nechápu! Vysvětli mi to ještě jednou!
Druhý signální systém je obrazně řečeno plynová maska, přes kterou se
snažíte ucítit vůni.
Pokuste si vybavit sebe v dětství.    ...

...

Takže až teď začneme fantazírovat, pokuste se fantazírovat jako v
dětství.
V této fantazii se pokuste uvidět, ucítit a zapamatovat si sami sebe
takovými, jakými chcete být, uvidět, jak vypadají vaše nohy, ruce, trup,
obličej, oči. Jak je vám, tam uvnitř, v duši? Pocit lehkosti, harmonie,
neohraničenosti, štěstí. Nejdříve si vymyslíme, vytvoříme obraz, jako
malíř a pak si zapamatováváme sametovou kůži, pevnost těla, klid v
duši atd. Nyní se pokusíme pracovat nejen s očima, ale s celým
organismem. 

Začínáme fantazírovat.
Představte si, že jste nesmrtelný člověk. Mohli byste lidem odhalit své
tajemství? Mohli byste někomu povědět o své nesmrtelnosti? Ano?
Ne! Roztrhali by vás na tisíce kousíčků, aby vás mohli v laboratorních
podmínkách zkoumat a nakonec přijít na způsob, jak by se oni samotní
mohli stát nesmrtelnými.
Začnou s nekonečnými experimenty a vy v tom nedokážete té tlupě
lidojedů nijak zabránit. A proto jste donuceni být mezi lidmi, vypadat
stejně jako oni, stárnout stejně jako oni a nakonec měnit místo bydliště?
A pak se vracet na staré místo jako syn či vnuk toho, jímž jste byli.

Nyní o tom, jak jste se stali nesmrtelným.
Před více než deseti tisíci lety váš rod přepadli nepřátelé a všichni byli
zabiti. Vy jste jako jediný přežil masakr a zraněný unikal
pronásledování. Nepřítel vám byl v patách a vy jste v zádech cítili jeho horký dech. 

Šíp do jedné nohy, šíp do druhé nohy. Ve strachu jste
zalezli do skalní jeskyně a snažili jste se skrýt před blížícími se kroky,
opřeli jste se o skálu. Ukázalo se, že tam bylo nějaké slabé místo na
hranici s jiným rozměrem. Vaše vnitřní hrůza spustila nějaké
mechanizmy a najednou jste se protáhli úzkou skulinkou a propadli jste
se a dopadli do vedlejší jeskyně, kde jste proseděli několik dní.
Vaše zranění se nějak nepřirozeně rychle zahojila, vrátily se
vám síly. Když jste nabrali dost sil a vrátili se na zemský povrch, všimli
jste si, že vše vypadá jako v zrcadlovém odrazu.
Slunce vychází na opačné straně a hodiny jdou opačným směrem.
Za jedním kopcem jste hledali svou vesnici, ale nenašli jste.
Nic kromě vysoké trávy! Žádná stopa po lidském obydlí.
Vrátili jste se zpátky do jeskyně a začali jste vzpomínat, jak jste se tam
dostali, jak jste našli skulinu mezi dvěma světy. Od té chvíle začal váš
život.
V tomto světě stárnete jako všichni, trpíte nemocemi, trápíte se,
prožíváte to, co patří k životu normálních lidí. Ale v ten moment, kdy je
vám úplně hrozně: nemoci, šediny a vrásky vás zmáhají, odcházíte do
toho světa, kde čas běží opačným směrem.
Za nějaký čas se vaše tělo začíná obnovovat, protože tam funguje zákon
kompenzace. Jediná smůla je v tom, že tento svět je přístupný jen vám.
Nikdo jiný se tam nemůže dostat.
A protože člověk nemůže unést samotu, jste nuceni se znovu a znovu
vracet k lidem.
Viděli jste, jak se stavěly pyramidy, jak lidé připravovali bledě-modrobílou
glazuru, jíž natírali ty pyramidy. Viděli jste, jak byl ničen
Babylon, byli jste v Čchingischánových řadách…
Tam se nachází dům, který jste díky vlastnímu úsilí postavili před tisíci
a tisíci lety. Dvoupatrový malý domeček v místě, kde se prolínají
všechny čtyři živly.
Není tam prach, ani tlení. Vše je tam zachováno netknuté.
Každý hřebík, každé prkno – vše je v původním stavu. Ten koberec
vám daroval samotný vladař. A rytířské řády patřily otci
Jindřicha IV.
Ve druhém poschodí je vaše ložnice. Okna se otevírají do všech čtyř
stran. Představte si to. Na jedné straně – oceán, na druhé – nekonečná
pole, jdoucí za horizont, na třetí straně libě vonící les s květinovými stráněmi zalitými sluncem, na čtvrté straně jsou hory.

Večer jste přišli,
umyli se a lehli si do postele…
Začněme momentem probuzení. Okna jsou otevřená dokořán. Během
noci začala regenerace vašeho těla. Bílé tenounké závěsy se chvějí u
okna. Zavíráme očička.
…Oceán… Ráno… Vy jste v posteli… okna jsou otevřená dokořán.
Lehký chladivý vánek v sobě nese vůně země, vůni květin, vůni hor,
vůni jehličnatých lesů, je vlhký po rose, vůni oceánu, opatrně a s láskou
vás hladí po vlasech, po obličeji a šeptá vám:
– Dobré ráno, můj drahý! Dobré ráno, má lásko! Vítám tě!
Otevři očička! Čeká tě kouzelný den!
Vytvořte si takový obraz, představte si jej! V myšlenkách se
protahujete, něžně si to užíváte. Otevíráte si oči a vidíte, jak vychází
slunce. Postupně se probouzí, jako dítě zvedá svou hlavičku z polštářů
oblaků. Všude okolo cvrlikají ptáčci, blázní radostí, protože každé vaše
objevení se v tomto světě vyvolává upevnění všeho živého, upevnění
všeho, co tam je. Působíte na tento svět omlazujícím vlivem a on zase
na vás. Vstáváte. Představte si to! Bosi jdete po chladivé podlaze, jdete
po schodech, vycházíte na stupínek před domem a… Ach Bože!… Jak
je všude čisto, svěže a překrásně!… Včerejší únava, zmoženost vás
opustily. Ještě jednou se v myšlenkách s zakřupáním protáhnete… Před
vámi je písčitá pláž oceánu, průzračná hladina vody.
Berete si ručník a jdete po sotva viditelné cestičce, našlapujete na trávu
zvlhlou od rosy, vdechujete ranní svěžest, aroma květin, jdete směrem k
vodopádu, kde bublá živel.
Není to ledajaký vodopád! Vznikl z malinkatého pramene ve skalní
prasklině, probojoval si cestu ven a nabral sílu hory, proměnil se v
mohutný tok. Každá kapička překonala nástrahy po cestě, očistila se a
získala kouzelnou moc! Přibližujete se k vodopádu, k podloží skály a
obdivujete hru slunce v křišťálových obrazech vody, s opojením
vdechujete vlhkost a čistotu vlhkého vzduchu, „rozpouštíte se“ v něm.
Představte si, že v každé kapičce je světlo! V každé kapičce je duha!
Ten vodopád nese ve svých dlaních duhový náhrdelník čistoty, mládí,
svěžesti, bujarosti a krásy…
V myšlenkách shazujete z ramen oblečení a s ním i celou minulost: věk,
životní těžkosti, křivdy, pochybnosti, napětí vše, co se za ta léta
nastřádalo.

Sluníčko a vánek začíná laskat vaše tělo. Představte si, že děláte
hluboký nádech a jdete pod vodopád. Představte si, jak na vás dopadá
kaskáda radosti, kaskáda čilosti, štěstí, svěžesti, mládí. Pod doteky
kouzelných kapek vibruje celé vaše tělo, kůže se stává hladší, pevnější,
sametovou, jako mají miminka!
Představte si, jak po vás v proudech stéká voda, smývá vše povrchní,
nepotřebné, nepravé.
S každou sekundou cítíte stále větší a větší lehkost, bujnost a čistotu.
Opájíte se tím, co se s vámi děje a…
No, to je zázrak! Náhle začíná voda protékat skrz a odnáší vše, co
nepatří ke zdraví, vše, co vám bere klid, vše, co je proti harmonii!
Vidíte, jak hustý černý sliz vašich ztrát, křivd, zklamání, porážek,
nemocí stéká pod nohy a mizí v hluboké vodě, rozpouští se navždy!
Cítíte, jak s každou sekundou nabýváte stále větší lehkosti, svěžesti,
čipernosti, vznešené krásy a společně s tím i síly, jistoty, nebeského
klidu!
Vycházíte zpod vodopádu.V myšlenkách si prohlédněte své tělo: nohy,
ruce, záda, břicho, hruď, krk, obličej – podívejte se na sebe z pohledu
někoho jiného.To je zázrak! Taková dokonalost! Jaká nádhera!
Nejdůležitější však je… zaposlouchejte se! Jakou máte harmonii na
duši, světlý rozum a sílu ducha.
Jste velicí v budování a tvoření!… Jste Andělem Světla! Jste
Anděl Dobra! Jste Anděl Lásky! Vítejte! Zapamatujte si ten pocit,
abyste se mohli stát pro lidi zdrojem světla, dobra, lásky, inspirace a
síly. Protože vás ještě čeká návrat na bitevní pole, kde se dobro a zlo
nacházejí ve věčné bitvě za lidskou duši.
Nyní se zadíváme do nebes. Jasně vidíte ptáka vznášejícího se vysoko
na nebi. Vytvořte si v myšlenkách pocit, že chcete vzlétnout. Představte
si, jak se zvedáte do výšek, abyste nabrali čistotu nebes.
Narovnáváme záda, připravujeme se na vzlétnutí a trochu napínáme
svou vůli. Nervozita, očekávání letu, povel k letu!
Začínáme se odpoutávat od země. Lehce – lehce, svobodně vzlétáme
nahoru a dopředu. Tělo vibruje nárazy větru před námi, duše se raduje z
pocitu letu, jásá vůle! Usilujete dostat se dopředu, tam, kde bouří živel!
V myšlenkách přitahujete čistotu bílých mraků, nekonečnost nebes a
absorbujete to každičkou svojí buňkou! Jediné vaše přání, jediná vaše
touha a vyletíte do výšky, výš a výš…

Fantazírujeme! Vytvořte obraz letu!
Nasáváme sluneční svit, nasáváme čistotu, nasáváme svěžest, nasáváme
obraz krásy, obraz mládí, obraz vitality. Představte si, jak vaše osobnost
nabývá jednu za druhou, právě ty vlastnosti, o nichž jste snili.
Fantazírujeme o letu! Přibližujeme se k bílým oblakům, nesoucím v
sobě pohádku dětství, pohádku mládí, nesoucím v sobě první lásku,
čistou, vznešenou, nesoucím v sobě hvězdné noci a… procházíme
skrz…
Necháte do sebe vstoupit velikou hymnu mládí, svobody!
A jste v letu! Jste svobodní! Letíte naproti bouřícím živlům, tam, kde se
setkávají dva VELICÍ ZAMILOVANÍ, NEBE A ZEMĚ
V JEDINÉ EXTÁZI LÁSKY!!! Z této extáze se v nebi rozrazí bouře.
Liják, blesky a hromy!
Představte si obraz! Vzpomeňte si na zvuky bouřky a pokuste se je teď
uslyšet. Blesk na nějaký moment rozráží okno do zázračného
sousedního světa.
Vidíte ostré obrazy.
Představte si, že se nacházíte v nebi uprostřed rozbouřeného živlu a
berete si sílu blesku…
Liják z vás smývá všechnu minulost a naplňuje vás jarní svěžestí a
čistotou. Roztáhněte v letu ruce a nohy berete si kouzelnou moc živlu:
bouřící se uragán lásky, uragán budování, uragán tvoření, dlouho
očekávanou čistotu, dlouho očekávanou bujarost, svěžest, lehkost,
štědrost, dobrotu!…
Každý vlásek, každá buňka, každá žilka nabírají tuto moc, jednu
narůstající vlnu za druhou.
Zapamatujte si vnitřní pocit Svobody! Zapamatujte si!
V tomto vymyšleném letu nasajte vše, co považujete za dokonalé!
Bravo!… Šikulka!… Borec!… fantazírujte a zapamatovávejte si! Vidíte
se dokonalým!… Ještě!… Přidáváme tahy štětcem, jako geniální malíř!
Pokračujeme ve fantazírování! Představte si, že se vracíte ke svému
domku. Živel zůstává daleko za vámi. Vy se spouštíte
u stupínku domu. Vytvořte si pocity, vytvořte vjemy! V myšlenkách
vejděte do domu, jděte k zrcadlu a prohlížejte se.
v něm. Vidíte se jako silný, mladý, zdravý, bystrý člověk. Se zalíbením
se pozorujte v zrcadle!

A nyní tanec. Při tomto vymyšleném tanci se pokuste být princeznou, královnou, vládcem, vládkyní, kým jen chcete! Představte si, že vidíte ohromný sál, lesknoucí se parket, sloupořadí a za sloupořadím moře a noc s nebem osvíceným měsícem a plným hvězd. Můžete spočítat každou hvězdu, kterou vidíte zřetelně na nebi. Muzikanti v bílých ošaceních se na vás dívají veselýma, laskavýma očima.

Objevíte se v plesových šatech a všichni přítomní vás s nadšením
pozorují. Muzikanti jako by čekali na to, až se objevíte a s vaším
příchodem začínají hrát velkolepý valčík.
V myšlenkách tančíte se svým milovaným, aniž byste od sebe odtrhli
pohled plný něhy, lásky, štěstí, naděje, snění a tužeb.
Pouštíme velkolepý valčík a ve stoje se zavřenýma očima začínáme v
myšlenkách tančit. Kroužíme v domnělém tanci.
Dáváme své fantazii volnost! Vidíme se zevnitř i zevně.
Zapamatováváme si! Zapamatováváme si vše: vodopád, let i tanec! A
hlavně – zapamatováváme si vnitřní rozpoložení, rozpoložení duše!
A nyní tango! Připravíme se! Na rtech lehký úsměv. Ramena
narovnáme, jako křídla. V očích lesk, zápal, uličnictví, mládí, štěstí,
láska! Bravo!!! Šikulka!
Nyní zvedneme obě ruce, protáhneme se, otevíráme oči.
Můžete říci „mňau“! Řekli? Zaplať pánbůh, že jste nezapomněli mluvit
normální řečí.
A nyní si, prosím, porovnejte svůj nynější zevnějšek s obrazem z vaší
fantazie. Je v tom rozdíl? Ano?
Tak ten rozdíl je právě objem práce, který je třeba splnit během
nejbližších tří měsíců.
A zapamatujte si! Láska, sebeúcta, každá pozornost ke své osobě
nemohou zůstat bez výsledku.

...

PS: ..kvůli souvislostem a celkovému pochopení, je lepší variantou pořídit si a přečíst celou knihu :o)

____________________________________________________________________________________

Související odkazy:

Mirzakarim Norbekov - Jak se zbavit brýlí

Uzdravení díky držení těla a mimice :-)

Lze se zbavit brýlí bez operací očí – jen vůlí a cvičením.

Všichni máme alespoň tři oči – jedno z nich uvnitř hlavy

David Wilcock – Vysvětlení epifýzy (třetího oka)

Šestý smysl: Vidět bez očí