Jak to vnímáš ty ? --- Zdroj: https://duhovaposelstvi.blog.cz, Autor: Mgr. Eva Lipinová
23.08.2013 14:23
Na pěkném webu DUHOVÁ POSELSTVÍ jsem objevil níže uvedený nádherný článek a obrázek :o)
Autor: Mgr. Eva Lipinová
Jak to vnímáš ty ?
V poslední době se mi nechce moc psát. Slova mi připadají nějak zbytečná, nestačí k úplnému vyjádření pocitů, které člověk prožívá, když se mu chce zvolat třeba " To je krása! " nebo se ptát " Proč? Jak?...."
Jsme zahlceni šumem slov všude kolem nás, i když je třeba zdánlivý klid. Je to všechno někde ve vzduchu a soupeří spolu o prvenství dostat se na příjem. Zasáhnout nás asertivní reklamou, využít našich slabostí nebo se jen tak jemně dotknout ?
Elektromagnetický smog nás provází ve dne v noci a spolu s ním k nám přicházejí informace nižšího i vyššího řádu a my vystaveni tíze toho všeho máme nacházet vnitřní klid.
Vnitřní klid nepotřebuje slova, on touží po tichu a harmonii barev, tvarů, které nás zavedou do prostoru, kde je pouze " mír".
Okamžiky ztišení jsou vzácné. Chvíle pod košatým stromem, na vrcholu hory nebo mezi poli, na louce poseté kvítím, u studánky v lese, na břehu řeky či rybníka, pod hvězdnou oblohou...Kolik takových chvilek zažijeme ve městě, kdy oblohu halí smog, kdy zpěv ptáků přehluší hukot aut. Zastav se na chvíli, nabádá duše.I mezi dlaždicemi chodníků dere se život. Plevel se snaží ukázat květ a pavouk souká svoje dílo v místech, kde má klid. Každý večer vylézá ze svého úkrytu. Kdo ví, třeba si je vědom zdánlivého ticha noci.
I já v tu dobu chopím se pastelky a bez očekávání nechám ji kroužit po papíru. Najednou je všechno pryč, okolí neexistuje, nevnímám houkání vzdáleného vlaku, který je slyšet, když se schyluje k dešti. Neslyším, jen vidím jiný svět. Těžko je o něm vyprávět, každý ho máme trošku jiný. A přece nás spojují roviny souznění, stejné touhy po lásce a míru. Každý z nás chce být milován, každý z nás chce pocítit, jak hřeje uznání, každý z nás touží být zdráv a vitální. A všechny naše sny balíme do uzlíčku přání a nosíme je všude s sebou, aniž si to uvědomujeme. Občas k nám promluví, když se nám nedostává pochopení, když si připadáme sami. Tenkrát se uzlíček zdá těžší, někdy je tak těžký, že se ho chceme dokonce zbavit, abychom mohli jít dál. K čemu jsou touhy, k čemu přání? Posunují nás ve vývoji nebo jsou brzdou? Dávají nám křídla?
Každý lidský sen je obdařen křídly. Je-li to sen ku prospěchu všech,křídla jsou nekonečná. Je-li to sen , který oklešťuje jiné, křidélka časem zakrní a všechno se odvíjí cestou čapkovského brouka - moje kulička, moje všechno. Kolik brouků řídí náš stát? Kolik nekonečných křídel se vznáší okolo nás? A v takových chvílích, kdy myšlenky se ubírají zkoumavým směrem - jak to ale u nás vypadá, je dobré naladit se na vlnu ztišení, porozhlédnou se po okolí a pohladit očima, polaskat srdcem všechnu tu přírodní krásu kolem. Uschlému stéblu poděkovat, protože bylo zelenou trávou, oblázek pozdravit , představit si, jak všude kolem lidé vysázeli růže.
Tak to vnímám...Zjistila jsem, že každou myšlenku snažící se něco srovnávat, hodnotit, zaženu v tom okamžiku splynutí s přírodou. Kos se na mě upřeně dívá a červenka si sedne na prádlovcou šňůru a neúnavně kmitá ocáskem do doby, než zaměřím objektiv. Fííí, je pryč.
Nedávno jsem si posteskla psaným slovem, že jsem letos neviděla jediného barevného motýla. A co se stalo?
Dopoledne sedím, pozoruji, přemítám pod stříškou pergoly a najednou usedne na oblázek motýl. Otočí se dokola s rozevřenými křídly jako baletka. Taková krásná otočka! Dívá se na mě a já na něho a pokládám mu pošetilou otázku : " Co jsi mi přiletěl sdělit? " Díváme se na sebe a on otevírá a tiskne k sobě křídla, zas a znovu...Vypadají jako kniha, která se zavírá a otevírá.
Všechno to trvá hodně dlouho. Krása. Babočka admirál...Nevím, jestli jsem mrkla okem, najednou byl pryč. Uvědomila jsem si, že mi připomněl, kde všude se dá číst, aniž bychom v ruce drželi knihu. Možná mi ukázal, jak rychle se zhmotňují naše přání. Vidět barevného motýla... najednou je tady a ještě k tomu zatančí. Jeho otočka dokola byla tak symbolická... Kruh.
Děkuji, babočko, že jsi ke mně přilétla.
Diskusní téma: Jak to vnímáš ty ? --- Zdroj: https://duhovaposelstvi.blog.cz, Autor: Mgr. Eva Lipinová
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
